Řekli o mentoringu

„Když mě ve škole oslovili, zda chci zažít mentorskou podporu, říkala jsem si, že rozhodně nestojím o to, aby se na mě někdo cizí chodil dívat a říkat mi, co všechno dělám špatně, když sama vidím, na čem všem ještě musím pracovat. Opak byl ale pravdou. Šlo o jednu velkou podporu, za kterou jsem neskutečně vděčná a která zcela zásadně posunula mé přemýšlení o učení, o dětech, o smyslu toho, co a jakým způsobem učím. Smířila jsem se s tím, že nemůžu najednou změnit všechno, co chci, a s podporou mentora jsem se zaměřila na jednu jedinou oblast. Mentor sledoval, jak probíhají hodiny vzhledem k mé „zakázce“ a k tomu, co chci změnit. Nerozebíral je, nehodnotil, nekritizoval, jen pokládal otázky, které mě vedly k přemýšlení, proč co dělám a jaký to má smysl. Vedlo to k tomu, že jsem začala výrazně měnit styl výuky a ptala se po cílech hodin. Proč se to budeme učit, co to přinese dětem? Více jsem o tom mluvila i s dětmi, aby v tom viděly smysl i ony. Učím se pokládat otázky, které vedou k přemýšlení, a ne pouze k rychlé jednoznačně správné odpovědi. Postupně měním hodnotící jazyk na popisný a učím se vytvářet prostředí, které není útočné a obviňující, že něco nezvládají, ale podporující ve smyslu – teď jsme na cestě něco se naučit, jsme asi tady a jak se můžeme posunout dál. Musím tyto dovednosti velmi ocenit i v komunikaci doma v rodině či s kolegy ve škole, zkrátka všude a jisto jistě to vede ke změně v přístupu k lidem. Po dvou mentorských kurzech, letní škole a roční mentorské podpoře přímo ve výuce musím s poděkováním říci, že je to jedna z nejvýraznějších a nejzásadnějších věcí, která posunuje mou práci.“

Mg. Pavlína Vaculíková, učitelka 1. stupně

 

„Vždy, když jsem přemýšlela o naší škole, týmu učitelů a o tom, jak u nás ve škole fungujeme, i o tom, jaká jsem já osobně učitelka, říkala jsem si, že jsme hodně pokrokoví, snažíme se dělat věci jinak, novým způsobem, že se nebojíme výzev. Jako vedoucí učitelka 2. stupně jsem tak s nadšením využila možnost rozvíjet se v mentorských kurzech a tam jsem pochopila, že nestojím na vrcholku hory, jak jsem si původně myslela, ale na jejím úpatí. Hory ale miluju, a tak jsem byla vděčná, že je celá ta úžasná hora teprve přede mnou. Celý rok mentorského tréninku jsem šplhala do kopce a někdy to pořádně bolelo. Bylo skvělé poslouchat lidi, kteří se na věc dívají z jiného úhlu, dostávalo se mi povzbuzení pouštět se do nových a náročnějších věcí. Bylo to, jako by se mi otevíraly nové dveře, nové pohledy na to, jak se dívat na děti, jak s nimi mluvit prostřednictvím popisného jazyka, jak je podporovat otevřenými podpůrnými otázkami, jak reflektovat vlastní práci a spolupracovat s ostatními kolegy na různých projektech i při sdílení zkušeností. Naučila jsem se vidět příležitosti, jak věci dělat lépe a jak v tom podpořit i ostatní.“

Denisa Hrdinková, učitelka AJ

Pokud vás téma mentoringu zaujalo a chcete vědět víc, přečtěte si naše články o mentoringu v elektronické verzi časopisu Řízení školy.

2013 © JOB - spolek pro inovace | Webdesign & SEO: www.eStudio.cz